Letošní pomlázka byla tradičně zahájena hromadnou výplatou našich partnerek, které se sešly u Martiny Ježkové. Tam totiž pořádají svoji každoroční velikonoční dámskou jízdu. My jsme se opět sešli na Žižkově náměstí u kašny, sraz byl v osm hodin. Ke kašně přišli s větším či menším zpožděním všichni. Čekali jsme do čtvrt na devět (klasická akademická čtvrthodinka) a následně jsme hromadně vtrhli k Martině a vyplatili vše co se hýbalo. Jako obvykle přišel pozdě Honza Kolářů a my mu ze solidarity pomohli holky vyplatit. Ještě než jsme stačili vyplout na další případy, dorazila Jana Heřmánková, bývalá tanečnice ještě STK Atak, nyní redaktorka Táborských listů, aby nafotografovala nějaké obrázky do novin. Nenechali jsme se dvakrát pobízet a opět „pomladili“ naše partnerky, aby se bylo v novinách na co dívat. Po fotografování jsme už doopravdy šli. Nestačili jsme však dojít ani k radnici a uviděli jsme přicházející paní Uddinovou, z níž jsme vykoledovali malou láhev Fernetu. Ta vzala cestou za své, ale to jsme již byli na Pražském sídlišti a zvonili na paní Ježkovou. Paní Ježková již byla psychicky i fyzicky připravena a hned na nás zaútočila velice účinnou zbraní – „štrůdlem“ a panákem. Tím nás úplně odrovnala. Další zastávkou měla být Jana Heřmánků, jenže ta měla službu, a tak jsme se ocitli ve svízelné situaci. Všechny dívky, slečny i paní, které jsme byli povinni „pomladit“ jsme již potkali nebo navštívili, zmíněný rituál na nich vykonali, jenže dopoledne ještě zdaleka nekončilo. Naštěstí jsme v tu chvíli stáli před nejmenovaným občerstvovacím zařízením, kde jsme se posilnili a dohodli na další zastávce naší trasy. Tou se stal známý hostinec Nový ráj. Asi po hodině jsme přišli na výborný nápad oblažit svojí přítomností ještě jednou naše partnerky. Tento čin se u nich nesetkal s pochopením a tak jme se přesunuli ke Švejkovi, kde jsme zakončili naši velikonoční bohulibou činnost. Ztráty sice byli kruté, avšak všichni přežili ve zdraví. Dokonce jsme ještě vymysleli novou strategii pro příští rok. Nebo i tisíciletí!