O nás

Street dance je vlastně pouliční tanec, který se začal formovat už na začátku 19. století, přestože v té době charakteristickými pouličními tanci byly step, charleston nebo lindy hop. Ty vznikaly převážně v afroamerické chudé komunitě, a tak byly ovlivněny rytmy z Afriky. Nevznikaly v tanečních studiích, ale v ulicích, dvorech a na sešlostech a v tanečních klubech. Samotné pojmenování street dance se začalo používat až v 70. letech 20. století.

Street dance je takový zastřešující pojem zejména pro taneční styly Locking, Popping, Hip Hop, B-Boying (breakdance) nebo House dance. Z čehož nejstarším stylem je Locking.

Locking zahájil svou éru ke konci 60. let, a to hudebním stylem Funk. Zakladatelem Funku byl zpěvák, producent a tanečník James Brown. Pak následoval smíšený styl Campbellocku a Lockingu. Největším propagátorem nové vlny byla skupina The Lockers (Don Campbell, FlukyLuke, Rerun, Campbellock Jr., Toni Basil, Slim The Robot a Shabba Doo), která jej proslavila nejen v klubech, ale i televizním pořadu Soul Train. Locking už není tancem vytvořeným tanečním studiem ani na ulici, je to charakteristický klubový společenský tanec.

Popping se začal vyvíjet v polovině 70. let, a je to Boogaloo nebo také Boog Styl. Tento taneční styl vymyslel tehdy mladý Sam (Boogaloo Sam) Solomon. Počátečním impulzem k vytvoření jeho stylu byla skupina The Lockers, James Brown a již zmiňovaný TV pořad Soul Train. Je to styl, kdy Sam plynulým pohybem přecházel z jednoho prvku do druhého za pomoci Rolls (rolování), a vše bylo tancováno jeho jedinečným funky vyjádřením hudby. Sam také vymyslel řadu dalších stylů, ale ten nejvýraznější, kterým zasáhl do street dance je Popping. Je to styl, který je postavený na trhavých pohybech, kontrolovaných stazích svalů, které jsou do rytmu hudby. Spojením těchto stylů Sam přišel s novým tancem Electric Boogaloos. Sam nadále šířil jeho taneční styl. V současnosti je Popping užíván jako jeden velký deštník, který zahrnuje pod sebe všechny ostatní styly (Popping, Pupet, Scarecrow, Toyman atd.) Jako inspiraci pro nové styly a pohyby sloužili různé sci-fi filmy tehdejší doby (Sindibad, Souboj Titánů), a řada slavných umělců a jejich vystoupení v televizi. Skupina Electric Boogaloos existuje dodnes a šíří tento tanec ve světě. Je důležité si opět říct, že tento tanec nevznikl ve studiu. Jde zde především o originalitu a osobitý projev tanečníka, který improvizuje v daném stylu.

Hip Hop (Freestyle Hip Hop) vznikl někdy na začátku 80. let v New Yorku. Tentokrát už nejde jen o tanec, ale o vytvoření vlastní kultury i způsobu života mladých lidí. Hip hop má čtyři hlavní zdroje (z čeho vznikl), a to Rap-hudební styl, Djing, Graffiti a B-Boying. Hip hopové skladby okamžitě začaly přetvářet funkovou hudbu na rapovou. S příchodem nové hudby se začaly vyvíjet nové prvky a kroky. Nyní už hlavně šlo o tanec, pak teprve o techniku pohybu. Hip Hop má svůj vlastní rytmus, řád, pravidla a kroky, které jsou pro něj charakteristické a nezaměnitelné. Názory, že Hip Hop nemá pravidla ani pevný řád jsou mylné. Tento tanec má pravidla i řád, a to co záleží na tanečníkovi je stále zmiňované originální provedení daného prvku nebo kroku. Následoval mediální boom v podobě různých filmů (Wild Style, Breakin, Beat Street), čímž se Hip Hopová kultura začala rozšiřovat a tím i její tanec. Členové skupiny Mop Top (Link, Caleaf, Ejoe, Buddha Stretch), Elite Force (Link, Buddha Stretch, Bklyn Terry, Bobby Mileage, Loose Joint) byli jedni z prvních tanečníků, kteří tento tanec představili široké veřejnosti.

House Dance se začal vyvíjet na přelomu 70. a 80. let. Pochází z Chicaga, kde vznikla hudba, do které se tento taneční styl tancuje. House je čistě klubová záležitost, jak tento hudební styl, tak i tanec, který se do něj tancuje. S rostoucí popularitou Houseové hudby se i tento tanec časem objevil v NY. Tím, že Hip Hopová kultura začala přitahovat násilníky a vzniknul Gangster Rap, tak tanečníci Hip Hopu přestali nadále navštěvovat kluby, kde se hrál Rap. Bylo to jak nebezpečné, tak i násilné, co se týče textu Rapu. Takže ti samí tanečníci začali navštěvovat, Houseové kluby a seznámili se zde s House Dance.   Je to vlastně jeden velký mix všech možných tanců, používají se zde jak kroky z různých společenských tanců (salsa, cha-cha, lindy hop atd.), tak lidové tance, afro, Vogue, balet, atd. V House Dance taktéž existují, laicky řečeno, akrobatické prvky, přičemž zde nejde o efekt daného prvku, nýbrž o pocit, který přivádějí tanečníkovi (Lofting). Základním rytmem House Hance je Jacking, a měl by být přítomen v jakémkoliv kroku či prvku. Je to to, co dělá z kroku tanec a tím vzniká soulad mezi tanečníkem a hudbou. Z toho plyne, že hudba je na prvním místě, nikoli efekt, který zanechá prvek.

Orientální tanec je tanec původem ze Středního východu. V současnosti je ve světě hodně rozšířen a těší se velké popularitě. Existuje několik stylů orientálního tance, které se od sebe liší hudbou, tanečními prvky, kostýmy….

V orientálním tanci se střídá několik základních figur, které se pak různě kombinují a v tanci na sebe plynně navazují. Celkový vzhled tance se může u různých stylů dosti lišit. Jednou je spíše vlnivý a pomalý, jindy rychlý a třesavý. U orientálního tance je velmi významné osobní pojetí tanečnice, jež se v tanci odráží. Díky tomu je taneční projev každé ženy jedinečný a přirozený.

Belly dance oriental je taneční styl, který vychází z Raks sharki. Podobu současného egyptského tance ovlivnily Samia Gamal, Tahiya Karioka a Naima Akef, tanečnice a herečky ze zlaté éry egyptské kinematografie. Mezi lety 1960 – 1980 se objevily nové taneční hvězdy, Sohair Zaki, Fifi Abdou a Nagwa Fouad, které jsou populární i dnes. Přestože základní pohyby zůstávají u Raqs sharqi stejné, tanec se postupně vyvíjí. Dnes se můžeme u Raqs sharqi setkat i s baletními a folklorními tanečními prvky, které do tohoto stylu tance vnesl Mahmoud Reda. Tanec doplňuje závoj, činelky, lssis křídla, hůlky, svíčky…

Show belly dance a Fusion styly jsou taneční styly vycházející z belly dance oriental, ale jsou tanečnicím bližší, protože tanec přejímá taneční prvky z dalších tanečních stylů a také může obsahovat prvky show. Lze využívat i odlišné hudební styly na rozdíl od Raks sharki.

Pro začátečnice bývá často obtížné provést některé prvky, protože tělo je ještě ztuhlé a nepoddajné. Po cca. 3-4 měsících se ale svaly začínají postupně protahovat a uvolňovat. Orientální tanec je určen pro všechny ženy bez rozdílu věku, váhové kategorie či úrovně pohybového nadání. Tanec je vhodný dokonce i pro těhotné, jen je potřeba se vyhnout některým, zejména shimmy, prvkům.

Contemporary je současný výrazový tanec. Vznikl v druhé polovině 20. století v návaznosti na moderní tanec, se kterým je úzce spojený. Tanečníci přestali následovat striktní baletní techniky a začali se zaměřovat více na uvolnění pohybu a vyjádření emocí tělem. Získali tvůrčí podobu. Využívali k tomu nekonvenční pohyby nashromážděné u jiných tanečních stylů. Choreografka Martha Graham je často považována za zakladatelku současného a moderního tance. Byla první tanečnicí, která byla pozvána, aby vystoupila v Bílém domě a získala medaili svobody. Tanec pro ni byl skrytý jazyk duše a komunikace s okolím, skrze kterou mohla sdílet své názory a pohledy na okolní svět a společnost. Její žák Merce Cunningham je považován za prvního choreografa, který tvořil nezávislý postoj k modernímu tanci.